nahoru
Aljašská pošta 2004
23. - 25.1.2004
Letos prvně jsem se dostal na tuto akci. A musím říci, že už se mě asi nezbavěj.
Stálo to za to.
Na startu v Holubově před vlakovou zastávkou se sešlo kolem dvěstě nadšenců ( nebo šílenců- bylo od -10 do -20°C a start byl kolem půlnoci).
Vyrazilo se. Do první kontroly se šlo ve stádě, ale potom se to začalo více roztrhávat a na poslední kontrole už byl první před námi o hodinu a poslední za námi o několik hodin.
Za naší osadu jsem šel já a Davy. S námi šel ještě výběr z Black Hills a Fort Ihoky a pár Davyho kamarádů. Mezi první a druhou kontrolou se i naše skupinka roztrhla.
Já se držel tempa, které nasadil Fery s Beranem z Ihoky.
Celkem bez problémů jsme se orientovali v mapě, a tak se dost stávalo, že jsme ani nešli po cestách. Jako například mezi první a druhou kontrolou.
Zase jsme si zkracovali cestu přes kopec a pole a najednou jsme na kontrole zjistili, že jsme o sto lidí vepředu. A to jsme cestou potkali jen tři lidi a ty nás předběhli.
Dále už není moc co psát. Jen že byla tma, šílené tempo a skoro -20°C.
Do cíle jsme došli v šest ráno kolem třicátého místa. Chvíli jsme poseděli u snídaně a potom se natáhli, že se vyspíme.
Během dne bylo volno. Posedávalo se na sále nebo v baru a čekalo se na večer, kdy byl countrybál.
Zajel jsem s jednou kamarádkou pro auto do Holubova. Zpět jsem byl v době, kdy se bál začal rozjíždět. Takže jsem o nic nepřišel a ještě se i provětral.
Tančilo se a soutěžilo až asi do tří do rána. A v neděli už se jen balilo a loučilo.
Cestou jsme se ještě stavili na Kanadě na oběd a kolem páté odpoledne již byli všici pošťáci z naší party zase doma.
PS.: poučení- s Beranem do hospody nelez!!! Dělá ostudu.
Šaman
nahoru
Zimní dřevorubecká olympiáda, Brdy 2004
5. - 7.3.2004
Na dřevorubeckou olympiádu 2004 jsme vyjeli se Šamanem z Lovosic v pátek večer vlakem, s bágly těžkými jako krááva, protože předpověď počasí
hlásila místy až -16 stp. C. Na Hlavním nádraží, kde se měla připojit Lenka, jsme měli hoďku pauzu, takže jsme zapluli do Fantovy kavárny. Najednou telefon
a že prej jestli nechcem jet s organizátorem akce Voříškem autem. Tak jsme teda vyrazili hledat Voříška vybaveni důležitou informací, že musí bydlet někde kousek od nádraží.
Po chvíli byl vystopován, pomohli jsme mu naložit věci a mohlo se jet. Bohužel ne daleko. Po pár minutách opustila řadicí páka své místo a přesunula se
na podlahu (přesněji řečeno byla odhozena na podlahu), takže jsme se na dvojku vrátili zas zpět. Naštěstí má Voříšek luxusních vozů Wartburg
combi víc a tudíž nebyl problém přistavit jiný. S menším zpožděním jsme pak po naložení Lenky v Krči dojeli až do Voznice do Hotelu, kde byl sraz.
Tam čekal Jarda a po pár minutách dojeli Vlčák a Hanka (?). Ačkoliv jsme čekali až do pozdních nočních hodin, nikdo další už nepřijel a tudíž jsme vyrazili na plac.
Bohužel to nebylo jednoduché. Hned na kraji lesa v menším kopci se Warťák zahrabal a odmítl jet dál. Vypadávající zpátečka nedovolila kopec vycouvat a tak bylo po
pár pokusech s házením větví pod kola rozhodnuto, že to vytáhnem na laně. Na k prasknutí napnutém laně se podařilo popojet o metr, když Voříšek další pokusy zastavil,
protože lano hrozilo, že rupne a někomu ublíží. Náhradní plán byl objet to přes Mokrovraty. Bohužel tam byla závora. Tak jsme jim na revanš při couvání porazili
poštovní schránku, vrátili se do Voznice, nechali tam auto, vzali všechno do teplejch a vyrazili pěšky.
Na place jsme byli kolem třetí hodiny.
Po mrazivé noci se ráno
ukázalo sluníčko a Hrošík, který dovalil po noční. Souťeže jsme začali nesoutěžní přípravou dřeva, protože bylo potřeba v první řadě udělat pořádnej oheň. Program
olympiády byl pro silnou neúčast a nepřízeň počasí (odpoledne začalo sněžit) silně omezen. Večer byly vyhlášeny výskledky: Jarda 1., Hrošík 2. a Lenka 3. místo a
následně zapity navy grogem a kopičkami.
Zábava u ohně se pak táhla až do pozdních nočních hodin. Někdo dobrovolně, někdo zůstával prostě proto, že nedokázal
dojít do stanu.
Druhá noc už byla díky zatažené obloze teplejší. Ráno (v poledne) jsme pak uklidili kemp, odvlekli vše do Voznice k autu a vyjeli ku Praze. Po menších
problémech s nečekanými zákazy vjezdu nás Voříšek vyložil u nádraží, odkud nám jel za hodinu vlak, směr Lovosice.
Po příchodu na Masaryčku jsme zjistili, že tam stojí
jedna lokomotiva, která se jaksi mezi ostatní nehodí. Doma jsem se pak v novinách dozvěděl, že to byl prezidentský vlak T.G.M. s parní lokomotivou a čekal na prezidenta,
který s ním kamsi cestoval.
Davy
nahoru
Souboj o pohár + vrhání
19. - 21. 3.
V pátek jsme se sešli ve velikém počtu šesti lidí (Šaman, Davy, Terka, Darča, Lenka, Lenochod) u nás na osadě.
Při pomyšlení na to, ze tento počet setrvá i v sobotu, jsme začali přemýšlet o zrušení celé akce. A v sobotu ráno ještě ke všemu pršelo.
Ale po desáté hodině se začali trousit první soutěžící. Pár z nich se po cestě ztratilo, ale nakonec všichni šťastně dorazili do cíle.
Takže nakonec se sešlo přes dvacet soutěžících. Večer se ale pomalu zase všichni začali balit domu, takže přes noc nás zůstalo zase jenom pár.
Ještě se hrálo a zpívalo a okolo vrzali stromy, takže si člověk připadal jak ve strašidelném lese.
Protože většina účastníků závodu o pohár do neděle nevydržela, získali jsme ho bez boje my. Ale stejně si určitě někteří blázni výběh na Košťálov vyzkouší i bez souboje o pohár.
Výsledková listina z vrhání je tady.
Darča
nahoru
Kompasova svatba
?.3.2004
V sobotu dopoledne jsme s Lišákem dorazili ke Kompasovi na zahradu, kde se už všichni Black Hilláci připravovali, chyběl akorát náš ženich.
Ten ale dorazil chvilinku po nás. Tam jsme si z něho chvíli utahovali a pak jsme se všichni přemístili na zdobení aut.
Tam jsme krásně vymrzli a potkali ještě další kamarády. A pak hurá na Červený Hrádek, kde se celý obřad konal. Po obřadu se stal
Kompas miminkem, na kterém měla Jana ukázat, jak se přebaluje. Až na roztržení jednoho prostěradla, do kterého jej balila, se jí to vcelku povedlo.
Ještě proběhlo focení a pak už se jelo do hospody, kde na nás čekala spousta dobrot. Zábava se ale trochu rozběhla, až když dorazil ženich s nevěstou
a s jejich rodinami z oběda. Pak se hrálo, zpívalo, tancovalo, podařilo se i unést nevěstu, kterou po delší době Kompas našel. A nechyběli ani srandičky
Black Hilláků na Kompasovu adresu. Po deváté hodině jsme se s Lišákem a Zoubkem zvedli, rozloučili se se všemi, popřáli Kompasovi hodně štěstí a
Lišák nás odvezl k Zoubkovi domů. Potřebovala jsem si totiž pořádně odpočinout před náročnou nedělí, která mě čekala ve společnosti našich dětí ze Sokola.
Darča
nahoru
Vandr z Mariánek do Karlových Varů
květen
Prodloužený víkend jsme využili v sestavě já, Lenka a Šaman k vandru v západních Čechách. Nikdo se nedostal k sepsání zápisu, tak jen fotky.
Davy
